Pokračování předchozí části
Čtvrtek 8. června 2023
Budík na mobilu jsem měla nařízený na čtvrt na sedm s tím, že vstanu a v půl probudím manžela. Ten vstával pár minut po mně. Našim cílem byla Chioggia, kde se každý čtvrtek konají tradiční a vyhlášené trhy. A já italské trhy miluju. Vyjeli jsme z Rosoliny chvilku po sedmé. Už den předtím jsem si na mobilu našla parkoviště, na kterém jsme parkovali před čtyřmi roky. Tehdy jsme ho objevili náhodou, když jsme jeli do parkovacího domu. Zaparkovali jsme a já do parkovacího automatu naházela mince, raději na delší čas, kdybychom se zdrželi. Z parkovacího automatu vypadl lístek s tím, že tu můžeme pobýt 5 hodin. Nepřečetla jsem si informaci na automatu a domnívala se, že hodina bude za 1€. Nebyla! Hodina stála 70 centů. Na druhou stranu je lépe mít časovou rezervu, než překročit parkovací dobu, jako se nám to „povedlo“ před lety v Pise. Nebylo to tehdy v centru, bylo to dost daleko od věhlasné Piazza dei Miracoli a necelá půlhodina nás tehdy stála 22€. K autu s parkovacím lístkem jsem se vracela s přiblblým úsměvem. S mužem jsme se shodli, že před těmi čtyřmi roky to tu bylo opravdu za 1€.
Z parkoviště jsme šli uličkou na zvedací most Ponte Levatoio, překlenující kanál Lombardo a pak pokračovali do centra.
Trhy, které jsou pro toto město tradiční a konají se každý čtvrtek, už byly v plném proudu. Jen několik málo opozdilců ještě vybalovalo své zboží. Rozkládají se po celé Corso del Popolo. Tedy od vstupní brány do historického centra Porta Garibaldi, která byla postavena v roce 1530 až k malebnému mostu Ponte di Vigo, který vede přes kanál Vena.
Udělali jsme si oba radost. Asi největší jsem měla ze silikonové stěrky. Jednu takovou jsem už doma měla, koupila jsem jí na stejném trhu před čtyřmi roky a až doma jsem jí náležitě ocenila. Od té doby jsme se při dalších návštěvách Itálie po ní dívali a to nejen na trzích, ale i v kamenných prodejnách. Nikde nebyla k mání. S mužem jsme si říkali, že asi jedinou možností budou trhy v Chioggii. A bylo tomu tak. U jednoho ze sýrařů jsme dokonce objevili i sýr Cacio cavallo, který je specialitou jihu. Neměl u něj uvedenou cenu a navíc tu stála dlouhá fronta nakupujících. Máme ještě čas na to, ho koupit. V lékárně jsem koupila Tea tree olej, který jsem zapomněla doma. Měli jsme sice sebou repelenty, ale i přesto jsem byla od komárů pěkně pokousaná. Bydlet blízko Benátské laguny je, co se komárů týče, trochu rizikové. Ani předražený náramek na ruce nefungoval. Asi těm zmetkům chutnám.
Zajeli jsme potom ještě na Sottomarinu, abychom si ověřili, zda odtud stále plují lodě do Benátek. Na internetu se nám to nepodařilo najít. Lodě plují každý den, jen cena byla oproti roku 2019 o něco vyšší. Zdražuje se všude.
Pokud by někoho více zajímala Chioggia, její památky a historie, je možnost přečíst si o ní část deníku z roku 2019 - TADY
Cestou „domů“ jsme natankovali, abychom mohli podnikat další výlety. Vrata jsem otevřela na druhou stranu do ulice, muž zacouval do protější uličky a potom vjel do dvorka. Zaparkoval šikmo pod schody a pak se dala vrata pohodlně zavřít.
K opožděnému obědu jsem udělala dvě zalévací polévky do hrnečku a pak ohřála zbytek úterního oběda, kdy jsem z konzervy a rajčat udělala omáčku k těstovinám. Siesta se tentokrát nekonala, oblékli jsme si plavky a vydali se k moři. Kolem páté se zvedl vítr a v mokrých plavkách nám bylo poněkud neútulně. Nicméně jsme na pláži vydrželi do čtvrt na sedm. Zabalili jsme lehátka, přivázali je na podvozek od tašky a vrátili se do apartmánu.
Po večeři jsme opět poseděli na balkóně. Zjistili jsme, že máme nové sousedy. Do apartmánu pod námi přijeli dva mladí Němci. Doprovodil je sem osobně majitel agentury na motorce. Chvíli jsem na balkoně psala deník, pak si četla a nakonec luštila osmisměrky. Muž mi mezitím nastartoval uvnitř starý notebook, který už je jen vhodný na hraní her. Notnou chvíli trvalo, než noťas vůbec ožil. Bez připojení k internetu je to už opravdu jen hračka. Takže jsme ve finále seděli v kuchyni u stolu a hráli na notebookách hry. To jsme dopadli! :-D
Kolem desáté začalo hřmít. Bylo to takové soustavné hřmění. Došlo mi, že jsme nechali na balkoně sušák s plavkami a osuškami. Bylo možné ho tam mít jen když byla jedna jeho polovina sklopená a ta druhá visela na balkonových dveřích. Balkon byl opravdu nevelký. Poprosila jsem muže, aby otevřel druhé menší křídlo vchodových dveří, aby šlo se sušákem manipulovat, aniž bychom museli sundat visící věci a pak jsme sušák nastěhovali dovnitř. Pod plavky, ze kterých ještě trochu kapala voda, jsem dala na zem hadr na podlahu. Prostor kuchyně se nám zmenšil.
Během chvilky se spustil déšť. Tedy spíš lijavec, kdy z nebe padaly provazy vody. Ze všech stran se blýskalo, nad Rosolinou se potkalo několik bouřek. Jen mě tak napadlo, že kdyby k tomu došlo den předtím, kdy jsme si šli kvůli brzkému vstávání dříve lehnout, mohli jsme mít osušky a plavky řádně vymáchané.
Při dešti se dobře usíná. Bouřky po hodině skončily a dopadající kapky mě uspaly.
Pátek 9. června 2023
Vzbudila jsem se kolem šesté a skrz pootevřené okenice jsem zaregistrovala, že se venku klube slunce. Zhruba hodinu jsem se převalovala ve snaze znovu usnout. Nepovedlo se. Takže jsem tiše, abych nevzbudila manžela, vstala a zavřela dveře u ložnice. Po ranní hygieně jsem na balkoně utřela stolek a židličky, zametla jehličí a malé šištičky z pínií a pak si sedla s deníkem v kuchyni. Muž ještě spal. Když se probudil, udělala jsem snídani a po ní jsme se vypravili k moři. Trochu jsme se obávali, že po noční bouřce bude moře studené, ale bylo velice příjemné. U břehu se vytvořil ostrůvek z písku a i duny v moři změnily svá místa.
Na oběd jsme se vrátili do apartmánu a po něm a siestě jsme šli opět k moři. Okolo páté začal opět foukat silný a ledový vítr, tentokrát od jihu. Preventivně jsme zavřeli deštník, protože hrozilo, že by ho vítr mohl poničit. Rozloučili jsme se s partou lidí, kteří lehávali vedle nás na pláži a kteří tu byli na týden. Ten se jim, co se počasí týče, moc nevyvedl. Vydrželi jsme na pláži do půl sedmé, i když já si už v šest na sebe navlékla plážové šaty.
Po večeři jsme opět chvíli poseděli na balkoně. Já luštila osmisměrky, manžel si četl. Když se začalo šeřit, přesunuli jsme se do kuchyně a do téměř jedenácti hodin jsme hráli žolíky. Podle předpovědi počasí mělo v noci opět pršet. Raději jsme sušák přesunuli dovnitř. Co kdyby?
Pokračování příště.
